www.stoupaninahoru.cz www.woodcraft.cz Kmenové zřízení STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR ČRDM - Česká rada dětí a mládeže ATOM - Asociace turistických oddílů mládeže ČR

Slavnosti a obřady v LLM

Josef Porsch - Ablákela

obsah:

Slavnosti a obřady a jejich funkčnost

I. Úvod.

„Svět se nám nedává přímo. Mezi námi a světem stojí popis světa.„
C.Castaneda, Don Juan

Podle M. Eliadeho slouží obřady archaickému člověku k předvádění mýtu. Jiný autor nám o mýtu říká: "Příběhy obyvatel severozápadního pobřeží (Severní Ameriky - JP) jsou plné poselství o dědičných právech, etickém chování a vzájemných vztazích při mocenských vztazích mezi společenským, přirozeným a nadpřirozeným světem. Tito lidé podávali duchaplná vysvětlení vesmírných dějů jak sobě samým, tak budoucím generacím i nám, kteří jsme přišli odjinud. Činili tak bohatstvím příběhů, rituálů a obrazů, které podněcují i nejlínější mysl. Jejich mýty jsou dějinami příběhů i světa, jenž lidem předcházel.

Jejich rituály představují prostředky, jak tyto příběhy zviditelnit, jak oživit a zapsat do paměti složitý svět vztahů mezi lidmi, přírodou a nadpřirozenými silami. Nádherné příběhy se vypravují dodnes. Přestože je na čas zatlačily do pozadí jiné společnosti a jiné myšlenky, příběhy nepřestávají oslovovat lidi a překračujíce čas i prostor, promlouvají k nám."

Mýtus musí společenství neustále opakovat, říká Eliade, předvádět, aby se zajistila kontinuita té které společnosti. V rámci rituálu se předvádí archetypy (bezobsažné struktury v nevědomí člověka i lidstva ve smyslu K.G. Junga) a vstupuje se do tzv. posvátného času. Obřad není scénická podívaná, nýbrž reálné zpřítomnění třeba stvoření světa bohy. Svět znovu v tuto chvíli tvoří člověk, který je bohem.

II. Obřady v LLM

Jsem si vědom, že doba na toto téma ještě nenastala, ale náznaky se objevují. Zdá se, že lidé by o tom chtěli mluvit, ale je potřeba vyřešit základnější věci. Ale i když se toto téma odkládá na později, už teď by se měla skupinka třeba lidí přestat zajímat o věci, které nemají ve funkci a bavit se o tomto tématu.

III. Funkce

"Woodcrafterské obřady jsou základní součástí naší tradice. Poprvé je zavedl E.T. Seton v Americké lize lesní moudrosti; metody, které užíval, přejímal dle písní a obřadů severoamerických Indiánů. Ve svém Hiawathovi Longfellow popisuje působivý obřad s Mírovou dýmkou, shromáždění statečných v pestrobarevných malovaných a péřových obřadních oděvech a výraz vznešených myšlenek v přesně vymezených slovech a gestech.

(Woodcrafterský) obřad se skládá z opakování frází hodících se ke speciálním příležitostem. Woodcrafterské obřady by měly být krátké, mít určitý význam, vyjadřovaný barvitým a poetickým způsobem, a měly by se provádět v určitém uspořádání a s úctou. Rituál umožňuje woodcrafterskému společenství sejít se ze známých a nepochybných důvodů tím, že vytváří řádný začátek a konec společenského setkání. Jestliže se obřad neprovádí, pak se skupina lidí stane buď hlučnou cháskou nebo bude třeba zavést uniformní vojenskou disciplínu."

"Úctu a barvitost i poetiku zajišťujeme obřadem kolem ohně a vyjadřujeme naše ideály a touhy šťastně volenými výroky, které, tak jako písně a verše, neztrácejí nic ze své původní žhavosti svým častým opakováním."

V přírodním prostředí nabývají slavnosti a obřady na intenzitě, proto mohou lépe působit. A jak tedy působí?

Zaprvé, spojují lidi dohromady. Jsou tady, aby lidi něco propojovalo, něco blízkého, co se vymyká běžným věcem. Ať už si obřadník představuje cokoli, že s nimi jeho obřad udělá, je-li alespoň trochu dobře provedený, plní tento účel. Spojuje nejen kmen, ale i členy LLM. Jednak tím, že se na základních obřadech lidé shodnou, jednak tím, že stojíce v kruhu v nich budí pocit daleko bližšího spojení než pouhou shodu, toho, že se shodnou, i když mají rozdílné názory.

Obřady jsou symbolické. Představují pro člověka , který se jich účastní, závazek, že se bude řídit tím, co skupina okolo něj požaduje, řídit se alespoň zde woodcrafterským zákonem.

Za druhé, obřad probíhá mimo běžný čas. Běžný člověk podvědomě pociťuje nedostatek obřadů. Nemůže bez nich žít, chce vybočit ze všednosti. Proto také vznikají ony obřady v běžném městském životě. Když ty se stanou všedními, vytváří se na jiném poli jiné. Lidé se však - jak lze vidět - občas stydí obřadů zúčastňovat v důsledku toho, že nebyli ušetřeni dlouhé materialistické výchovy.

IV. Pojetí obřadu v LLM aneb může být woodcraft náboženstvím?

Náboženství je vztah člověka k transcendentální skutečnosti, která ho přesahuje a na níž je závislý. Náboženství je definováno také tím, že podává odpovědi na základní existenciální otázky. (Např. kdo jsem, odkud přicházím, co je po smrti ap.) Teprve v závislosti na těchto odpovědích předepisuje, jak má člověk žít.

Z textu víme, že u Ernesta Thompsona Setona je woodcraft specifickým výchovným systémem, nikoli náboženstvím. Občas se z některých jeho výroků zdá, jako kdyby to podvědomě chtěl. Každý, kdo byl Setonovi nablízku, tvrdil, že šlo o silně nábožensky a mysticky založeného člověka. V závěru života začal formovat Rudou lóži, spolek zahalený v tajemství a v mystice. Snažil se tím patrně dosáhnout, aby woodcraft vyzněl jako náboženství, ne-li církev, možná něco jako svobodní zednáři.

Když jsem říkal, že v LLM nebylo téma obřadů dosud aktuální, dopustil jsem se jistého zkreslení. Už dvakrát byla rozvířena hladina otázkou legitimnosti provádění obřadů. Jednou v souvislosti s článkem J. Kamenického (viz níže) a podruhé v souvislosti se zprávou o tom, že Lakotové vyhlásili duchovní válku (!) všem, co používají jejich obřady.

Je možné pochopit obsah náboženství s přísně materialistickou výchovou? Je možné nazvat obřady v LLM pouhým koloritem, který nemusí mít nic společného s vírou? Je možné za tento kolorit považovat i zvolání, prosbu, na začátku sněmu „Wakan Tanka wakan...„? Je pro nás možné pochopit indiánské náboženství? Takové otázky trápily lidi ve woodcrafterské organizaci.

J. Kamenický rozlišuje lidi v Lize podle svého postoje k obřadům do několika skupin. Jelikož se s jeho názorem nelze neztotožnit, poslouží mi jeho článek za základ.

  1. Hluboce věřící člověk. Otázky vlastní víry má vnitřně vyřešené. Pro něho je víra (to, v co věří) realitou.

    Takový člověk je dostatečně pevný, vždy dokáže najít tu správnou formu a míru. Dokáže tak k těm, které vychovávají, jistě vytvořit kladný vztah k víře.

    Provádí-li jakýkoli obřad, ostatní pak stojí s úctou, nikdo nepochybuje o jeho pravdě. Prostý dav mu občas zcela nerozumí, mluví příliš složitým jazykem nebo o věcech příliš vzdálených. Tato skupina je v LLM "zoufale malá", říká J. Kamenický.

  2. Člověk hledající. Člověk, vychovaný většinou materialisticky, nicméně věřící, v jakýsi vyšší princip někde nad sebou nebo kolem sebe. Tento princip má více či méně mlhavě formulován. Takový člověk se obvykle snaží tu původní materii v sobě schovat, je tolerantní ke všem náboženstvím, protože nemá sám jasno. Někteří z nich jsou proto ochotni přijmout jakýkoli obřad, třeba keltský. Není pro ně rozdíl mezi dýmkou a křížem. Je to spíše iracionální vztah k přírodě. Víte-li však, říkají takoví lidé někdy, proč třeba Indiáni ten který obřad dělali a co to pro ně znamenalo, můžete se k tomu přiblížit z jiné strany.

    Ostatní takovému člověku většinou rozumí, on sám se snaží své myšlenky co nejlépe formulovat a s někým konzultovat. Stále totiž váhá a hledá.

    Neustále se ptá sám sebe, zda má právo ten či onen obřad vykonávat. Mnohdy nepůsobí při vlastním obřadu přesvědčivě, a to právě pro tu váhavost.

    U něj Bůh, je-li nějaký, nečeká na to, že jej někdo bude vzývat či chválit. Tento akt věděl dopředu miliardy let. Bůh nemá lidská přízviska. V tomto smyslu není laskavý, moudrý atd. Sem patří patrně značná část náčelníků i činovníků v LLM.

  3. Suverén, materialista. Obřady považuje za pouhý kolorit, proto mu nečiní nejmenší problém je provozovat. Může a nemusí přitom mít perfektně propracovanou vizuální stránku věci. To, co dělá, nemyslí nijak zle, on pouze všechny výše uvedené otázky nepovažuje za podstatné. Při debatách na toto téma se může tvářit znuděně. Při obřadu zpočátku vypadá velmi přesvědčivě, dokud ostatní neodhalí mělkost toho uvnitř.

    „Někteří lidé by chtěli tomu, že jsou woodcrafteři, nasadit ještě korunu. Mají pocity, prožitky, vize... Přehánějí duchovní stránku woodcraftu, „ řekl mi jeden woodcrafter.

    V LLM podle J. Kamenického tato skupina není nepočetná.

  4. Člověk, pro něhož je woodcraft jednou z cest k duchovnímu probuzení člověka. „Líc (těch tisíc malých věcí woodcraftu) je ovšem nově příchozím i těm déle pobývajícím na našich stezkách dobře patrný. Rub (tj. víra ve Velké Tajemství, či - chceme-li - ve Velkého Ducha) je skrytý a každý z nás jej odhaluje svým hledáním... Indiánství ve woodcraftu je jen prostředek k obrácení líce woodcraftu na rub... Indiánská mystika ve woodcraftu není jen otázkou pěstování citu, ale je víc - je to cesta k duchovnímu probuzení člověka...

    K duchovnímu dozrání je nutno dorůst. Někomu na to stačí tři dny, někomu tři roky, někomu nestačí ani celý život. Za takových okolností je pak člověku posvátný i oheň rozdělaný zápalkou.

Obřady, které se pro člověka stanou rutinou, může jiný člověk vnímat jako hluboce duchovní věc. A zase naopak to, že někteří lidé tvrdili, že během společných obřadů promlouvají s Bohem, je nebezpečné. Někdo z okolostojících, kdo tomu bude věřit, na to nebude mít a bude se o to snažit také s jistými následky. Anebo dítě, které až vyroste, prohlédne, že to byl ze strany vedoucího vlastně podvod, se může snadno obrátit někam, kde berou víru smrtelně vážně, třeba k některé ze sekt.

Vytvoří-li vedoucí nábožensky laděný příběh, který pak použije ve hře, nečiní to obvykle nikomu problém. Všichni vědí, že se jedná pouze o hru. Obřad ve hře proto zvládá skoro každý, i když mu přímo nevěří.

J. Pfeifferová o tom všem říká: "I když jsme se dotýkali mysli a citu v nejniternějších polohách, nikdy jsme nepřicházeli s ideologií, vírou, jasným náboženským pojetím. Respektovali jsme tuto oblast jako zcela osobní, které je třeba lehce se dotýkat, motivovat k hledání své vlastní cesty... Jasné je jen o, že cesta každého jednotlivce i společenství musí být poctivá, nesmí si zahrávat s náhražkami zážitků duchovních či náboženských. Každý musí spoléhat na vlastní síly, protože sám sebe stejně neošidí."

V. Jak se obřady začleňují do chodu kmene a LLM

O tom, jak fungují obřady v kmeni, padly zmínky snad ve všech statích této práce. Snad jen malé shrnutí. V dětském kmeni (a kromě nich jsou v LLM jen tři kmeny dospělých - Sagitta, Wahpeton a Walden) fungují jako spojující prvek a prostředek navozující atmosféru.

Lidé se shodují na tom, že při obřadech je nutné neslibovat lidem zážitky. Rovněž kdyby byl v dětském kmeni obřad příliš opravdový, bude-li obřadník po dětech chtít, aby cítily to, co on, může - jak už bylo řečeno - dříve nebo později narazit. Dalším nebezpečím je, že dítě je více manipulovatelné.

Ruší-li děti při obřadu, není prý třeba je napomínat (je-li to jeden či dva nebo je to opravdu potřeba, stačí vzít si dítě stranou a promluvit s ním). Aby byl obřad účinný, je rovněž občas důležité, aby se každé dítě na něm trochu podílelo (aby mělo každé svoji svíčku, aby se na sněmu obcházeli všichni s dýmající šalvějí atd.)

VI. Ohnivec

Zde bych se chtěl věnovat funkci ohnivce. Je nositelem obřadů v LLM i ve kmeni, je "strážcem tradic a duchovních hodnot woodcraftu".

Mnohdy bývá ohnivcem náčelník, zvláště u dětských kmenů. Pokud to není náčelník, zastává tuto funkci jedinec, který svými zájmy nebo schopnostmi splňuje předpoklady pro tuto práci.

Pojetí ligového i kmenového ohnivce závisí na současných převažujících názorech a hlavně na osobě, která danou funkci zrovna vykonává.

Do roku 1995 byl ohnivcem LLM Daniel Hoffmann, jehož pojetí ohnivectví se zdálo hraničit s indiánským mysticismem, ve skutečnosti bylo toto období ve znamení zavádění nových obřadů, propracováváním hlubších obsahů Setonova učení, hlavně v náboženské rovině. V současné době se mi zdá, že nastává druhý extrém tohoto - ohnivec se chce chápat jako ten, kdo řeší mezilidské vztahy a podobné problémy. Je tedy psychologem, jehož znalost obřadu je nutná, "patří k bontonu", není tím základním.

Jeho úkolem je, aby dělal takové obřady, které člověku něco dají (např. aby se při svatební potní lázni (viz níže) budoucí manželé nespálili příliš horkou párou, ale spíše pomocí obřadníka nebo sami přemýšleli o dalším životě). Proto je tolik důležité, aby měly obřady (a potažmo i zákon) obsah. Tudíž nesmí být povrchní.

Mnozí lidé si proto, aby obřad zapůsobil dobře, dopředu promýšlejí, co při obřadu jakožto vedoucí řeknou. Pro LLM -podle některých členů - je totiž nesmírně důležité, aby se zákon a obřady propojovaly.

V současné době panuje v LLM na tomto poli značný chaos a nevědomost. Neexistuje nic, co by zajišťovalo výměnu zkušeností, nic, co by zaručovalo vhodné následnictví kmenových ohnivců. Obřady jsou konzervativní a o ideji woodcraftu se kriticky nehovoří. A to je nebezpečné. Je to škoda - vždyť z takového "Spolku ohnivců" by jistě vznikla silná část LLM, udržující její zásady čisté. Můžeme se přiučit mj. u Midewiwinu. V současné době se tutu funkci snaží suplovat Velká lóže.

Je velmi dobře známo, že v dnešní době lidé vůbec nejsou stejní. A ani nechtějí být. Proto ten, kdo obřad chce, jím vezme zavděk, případně si z něj vezme to, co potřebuje. Člověk duchovně zraje sám. A ten, kdo woodcrafterské obřady "nebere", ten se neurazí, když je provádí někdo, kdo to umí a kdo to může dělat.

VII. Forma slavností a obřadů

Základní otázka teď zní: Do jaké míry je nutné dodržovat Setonův nebo jinak podložený postup obřadu?

Co nám na to říká Seton? Woodcraft "netrvá na opakování formálního obřadu - varuje se býti pouze citovým a žádá, abychom nohama stáli pevně na zemi, i když odpovídá imaginativní touze.

Obřad se v některých kulturách točí kolem závazného jádra, které se nemění svým obsahem. Toto jádro obalují nejrůznější doplňky, obsah však vždy zůstává stejný. Změní-li se obsah, změní se i rituál. Nemá-li tento obsah, pak jde o slavnost. Ve svém popisu jednotlivých obřadů jsem se - pokud to bylo možné - snažil držet popisu právě těchto pevných jader.

Po studiu některých Setonových spisů a hovorů s několika lidmi se zdá, že i obřady ve woodcraftu se řídí touto zákonitostí. Hrubá forma - ta, na které se všichni shodneme - těch základních obřadů je stejná (aby woodcraft byl woodcraftem), slova už třeba nikoli. Je to pravý opak toho, co byl obřad pro některé archaické národy, kde přesné opakování udržovalo kontinuitu kmene.

Je jiná doba, takže do nich prosakují etické názory současných lidí. Zda provádět obřady a jak, to bude vždy souviset s vyzráváním náčelníka v těchto věcech a může se to tedy v dlouholeté historii toho kterého kmene měnit.

Jelikož si kromě nejzákladnější formy může woodcrafterské obřady dělat obřadník, jak chce a jaké chce, vznikají spontánně variace stávajících i nové. Změní-li si někdo obřad, protože to tak cítí, má na o právo. Je však problém, když ostatní cítí něco jiného. Vždy se totiž dá zavést jakýkoli obřad, má-li v danou chvíli smysl. Musí obsahovat aktuální věc, kterou společnost potřebuje. S odchodem stávajících lidí {nebo i dříve} potom může zmizet.

Často se přejímá indiánský obřad ne tak, jak jej dělal Seton, ale tak, jak jej dělali Indiáni. Tak to dělal D.Hoffmann. Patrně tím vhodně doplnil Setonovo učení. Po čase bude dobré - jak se domnívají někteří lidé - to, co D.Hoffmann vytvořil, oprášit a začít užívat.

Mnoho lidí však indiánským obřadům nerozumí (jednak slovům, jednak tomu, proč zrovna indiánské) a považuje je tedy následkem toho - jak už bylo řečeno - za oficiální scénické výjevy, uznávaná tradicí. To si mimochodem myslí i o oficiálních woodcrafterských obřadech. To už více rozumí například tomu, když se mají spontánně pohybovat kolem ohně za zvuků bubnu v napodobení extatického tance za vzkříšení náčelníka v táborové hře. To více splňuje jednotlivou touhu, není to tak opravdové. Neboť nelze dělat nic, co by nebylo osobní, jejich. Hledá se také návrat k našemu pravěku.

Mnohé kmeny LLM vidí sílu obřadů právě v jejich tradici.

Woodcraft je metoda, způsob cesty, která někam vede a tím se sama mění a vyvíjí. Je dobré si neustálý vývoj wodcraftu uvědomovat a nepovažovat ho za zjevené náboženství, které za pomoci předepsaných úkonů a dosažením titulu lesní moudrosti Velký Orlí Sachem Ipawa přivede někoho k osvícení. Woodcraft v sobě však obsahuje volnost - členem společenství woodcraftu může být jak racionalista, tak i ten, kdo v jeho úkonech nalézá Velkého Ducha či jinou sílu.

Liga lesní moudrosti, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1; e-mail: ustredi(zavináč)woodcraft(tečka)cz
design and produce made by © Pavel Spálený - Yučikala Wičaša www.yucikala.net