Desátý medailonek - Eva

Eva Weislová

 

 

 

Jsi už rok členkou náčelnictva pod vedením náčelníka Filipa, jaký z toho máš v tuto chvíli pocit? 

Pocit mám skvělý. Spolupracovat s lidmi, kteří vědí, znají, chtějí a jsou v pohodě, je sen. Je mi velkou ctí být v tomto společenství pod vedením náčelníka Filipa, který mne svojí neutuchající energií, vyrovnaností, optimismem a hravou kreativitou zcela nadchl.

 

Jaké je tvé civilní povolání?

Na částečný úvazek pracuji v kanceláři LLM, abych mohla být u všeho důležitého dění co nejdříve. Dále pracuji ve školství pro sdružení Projekt Odyssea, jako lektor osobnostní a sociální výchovy. Do této široké oblasti patří adaptační a stmelovací kurzy i kurzy na konkrétní témata jako práce s pravidly, šikana, závislosti, …. 

 

Z jakého kmene pocházíš, jak dlouho jsi v LLM a jak ses tam vlastně dostala?

Jsem ze starého kmene Wahpeton. Oficiálně jsem členem LLM od roku 2000. Dalo by se ale říci, že do LLM jsem se dostala zvykovým dědičným právem po tátovi, který byl členem Wahpetonu již v poválečných dobách. Díky vlastním malým dětem jsem musela zpomalit „běh životem“ a s partou stejně „postižených“, začala jezdit na Malý Walden užívat si táboření. Pak už byl jen malý krůček k registraci.

 

Čím se v náčelnictvu zabýváš a čím by ses ráda zabývala dál?

Snažím se být spojkou mezi náčelnictvem a kanceláří. Mým úkolem je, aby LLM byla zdravá po hospodářské a administrativní stránce. V budoucnu se stejně jako teď zaměřím na to, abych pomohla všude tam, kde je to potřeba.

 

Které světlo čtyřnásobného zákona ti je nejbližší?

Všechna světla jsou mi stejně blízká, ve všech oblastech bych chtěla být dokonalá :o). 

 

Jakou knihu, či film, bys členům LLM doporučila?

V poslední době mne oslovilo několik knížek: Tichý dech od Jana Trachty, která je výpovědí českého lékaře, který působil v rámci organizace Lékaři bez hranic v Africe a na Haiti. Zajímavá kniha Nesmrtelný život Henrietty Lacksové (Rebecca Sklootová) je o historii HeLa buněk, které se do dnešní doby používají pro vědecký výzkum a kniha Mosty do Tel Avivu od Jiřího Šulce, mne obohatila o nové zajímavé informace z doby nástupu komunistů k moci. Z knih, ke kterým se opakovaně vracím, musím jmenovat alespoň Karpatské hry od Miloslava Nevrlého a od Jeana Giono, Muž, který sázel stromy, která ilustrovaná Pavlem Čechem, nemá chybu.

 

Jaké je tvé životní motto/heslo?

„Co mne nezabije, to mne posílí“ nebo také: „S úsměvem jde všechno líp“ a často si také opakuji radu od babičky: „Nenechávej zapadnout slunce nad svým hněvem.“

 

Čím si chtěl být, když jsi byl malý/malá?

Co si pamatuji, tak jsem vždy chtěla pracovat s dětmi.