Stav tábořiště po skončení hlavního tábora

Buďte pozdraveni na sklonku prázdnin, které se doufám všem vydařily podle představ. Tento kratičký článeček si neklade za cíl jakkoli hodnotit náš ligový tábor. Budu se zde spíše snažit z pozice správce pozemků zhodnotit, jak pozemky vypadaly po skončení táboření. Na místo jsem se vrátil po třetím prázdninovém týdnu s fotoaparátem. Zaměřil jsem se tradičně na ohniště, dřeviště a kontejnery s odpadky.

Některá ohniště měla kolem sebe černý prstenec. Stále mi přijde, že někteří považují pár oblázků kolem za dostatečnou ochranu proti vypálení okolního drnu. Následující fotografie dokazují, že tomu tak není. Je mi jasné, že příroda tímto nějak netrpí a že za pár měsíců nikdo nic nepoozná. Jde ale o to, že my na toto místo chceme jezdit dlouhodobě, že na konci prázdnin přijedou ještě další táborníci, že naše chování je okolím velmi pečlivě sledováno. Nemyslím si, že bychom co se stavu ohnišť obstáli úplně na jedničku. Na druhou stranu musím podotknout, že ohniště, která jsem fotoaparátem nezachytil byla ve velmi slušném stavu.

Dřeviště nebylo ve vyloženém nepořádku, zato o nějaké malebnosti se tedy také hovořit nedalo. Docela bych se divil, jestli ta jedna opěra o kterou je opřeno tolik tyčí vydrží do příštího roku. Dle zkušeností z minulých let stačí trochu vítr a tyče padají a lámou se. A pak je někdo musí rovnat. A když zrovna není po ruce majitel tyčí, tak tomusí udělat někdo jiný.

Co mi přišlo ale velmi nešťasné, bylo obložení kontejnerů pytly a drobnými odpadky. Odpad se na táboře třídil na plast, sklo, biologický odpad a směs. Je mi líto, že když jsem cpal pytel do kontejneru se směsí o který byl opřený, vykoukl na mě umělohmotný tác s namazanými chleby. Asi za pět minut jsem pytle vytřídil a umístil do kontejnerů. Stačilo je jen otevřít, popřípadě použít pěchovací klacek.

Za každou výše uvedenou skutečnost jsou odpovědné konkrétní osoby. Takto veřejně o tom mluvím proto, aby si i ostatní uvědomili, že je dobré podobným situacím předcházet.

Pro mě je to poučením, že budu muset já nebo další vyškolení "asistenti" osobně přejímat místo po skončenítáboření každé skupiny, která na tábořišti táboří. Jako ideální bych si představoval působení psích vojáků nebo jiného podobného spolku. Zatím se v roli zlého, který napomíná okolí, když není něco podle stanovených pravidel, cítím trochu osamělý.

Myslím, že dokážeme po sobě velmi slušně uklidit. Nikde nenajdeme střepy, papírky, igelity, lahve, prostě bžný nepořádek, který je na tábořištích občas k vidění. V tomto jsme myslím na slušné úrovni. Chybí nám ještě dopilovat přísný estetický vkus, něco jako vysoká škola táboření. Věřte, že okolí to od nás očekává. Woodcrafteři měli v tomto historicky vysoký kredit.