Československé letní táboření

proběhne ve dnech 6. - 22. srpna
v údolí říčky Velká Haná v Drahanské vrchovině.

Tábor společně pořádají Indian Corral, Trapers Corral a Slovenští euroindiáni a je otevřen pro každého, komu se líbí táboření v indiánském stylu, bez ohledu na to jestli je běloch, černoch, asiat či indián. Není podmínkou ani to jestli jste woodcrafter, člověk provozující experimentální archeologii, oživenou historii, nebo jen vyjedete jednou za rok na dětský tábor v indiánském stylu. Nezáleží ani na tom jak hluboké znalosti máte o národech obývající Severní Ameriku a o jejich životě. Co je však důležité je právě zájem o indiány, ale také tolerance k druhým. Podmínkou Vaší účasti je kromě alespoň základního stylového oblečení a vybavení (táboření bude probíhat ve stylu DO roku 1900), také zaplacení účastnického poplatku. (Splatný namístě a bude činit 200 Kč bez ohledu na to, jestli jste členem nějaké organizace či nikoli.)
Tento rok je velmi symbolický - letos je to 25. společná tábornická sezóna (první Setkání na severu se uskutečnilo v roce 1980) a zároveň je to 10 let od posledního společného tábora Čechů a Slováků (to bylo v roce 1994 na Kocábě). A i proto bude tento tábor výjimečný.
Z hlavních bodů programu:
- Slavnostní zahájení proběhne v neděli 8. srpna a od této chvíle již nebude možný přístup autem ani pohyb nestylových osob na tábořišti.
- Ve čtvrtek 12. srpna bude přivezena čerstvě poražená bizoní jalovice a bude možné si za rozumnou cenu nakoupit maso či jiné části. Tento den také proběhne instruktáž jak správně maso sušit a zpracovávat starým způsobem.
- Sobota 14. srpna je vyhrazena pro zpívání, bubnování, tancování, ale také pro společnou hostinu tak, aby každý i nemajetný alespoň ochutnal základní potravinu Velkých planin - bizoní maso v různých dobových úpravách.
- Neděle 22. srpna ukončení společného tábora.

Po celou dobu táboření se budou jednotlivé válečné spolky střídat jak v dohledu na pořádek v táboře, tak v organizování táborového života. Jistě také můžete očekávat jejich další prezentaci. Kromě hlavních bodů programu Vás bude čekat mnoho soutěží v nejrůznějších sportech a dovednostech, a také nějaké to překvapení.
Doprava:
- Vlakem do Vyškova a pak pěšky nebo autobusem přes Dědice do Hamiltonů a pak po modré turistické značce podél říčky až na louku (pozor není to to samé tábořiště na jarních a podzimních setkáních, ale asi o 1 km. dál).
- Autem pojedete do Vyškova a odtamtud přes Dědice až do Rychtářova (nezahnete tedy do Hamiltonů) a tam odbočíte doprava a po turistické značce sjedete do údolí. Dole u řeky se dáte znovu doprava přes brod až dorazíte na tábořiště.
Pokud s sebou přivezete kromě své rodiny i svá zvířata (koně, psy), nezapomeňte si jejich očkovací průkazy s potvrzenou veterinární prohlídkou a v případě koně i "Povolení k převozu koně" do jiného okresu. Jestliže pojedete autem vezměte sebou nějakou nádobu pod motor, na zachytávání případného úniku nebezpečných látek (oleje apod.). Prosíme všechny, kteří se rozhodli na táboření přijet, aby nejpozději do 30. 6. 2004 potvrdili svou účast na kontaktní telefon.

Kontaktní telefon pro ČR: mobil: 723 075 604, nebo pevná linka: 476 103 385 (Aki)
pro SR: mobil: 0907 101 699, nebo pevná linka: 055 64 22 374 (Timo)

Něco o Stylovosti na našich táborech. Víme všichni, že problém stylovosti je starý jako oživená historie sama. Je těžké nastavit nějaké konkrétní hranice pro to, co je stylové a není... Kromě toho i pohled jednotlivých lidí je rozdílný. Vím, že to není jednoduchá věc a i tak se k ní musí přistupovat. Všeobecně si myslím, že když se zajímáme o dobu před rokem 1900 a lépe ještě dřívější, měli by jsme se všichni snažit vyvarovat věcí, které nám mnohdy sice zlehčují život venku, ale rozhodně nepatří do tábora, který by měl být co nejvěrnější kopií tábora ze zlatých bizoních dob, někde mezi lety 1830 a 1880 kupříkladu. Vždyť život té doby vůbec nebyl jednoduchý, ba naopak.. tak proč si ho zlehčovat, chceme-li na vlastní kůži zažít podobné pocity jako indiáni, trapeři či osadníci té doby...
Mluvím konkrétně o igelitech, plastových nádobách na vodu, umělohmotných hračkách pro děti, o různé současné obuvi, která se vyskytne tu a tam na táboření, když je po dešti nebo prší... Pokud někdo nezná, nechce nebo neumí kupříkladu vařit jídla bez pomoci surovin jako jsou těstoviny, kečup, chleba, máslo, salámy, tavené sýry nebo konzervy, OK, ale není příliš fajn připravovat taková jídla před týpím... Lze spoustu věcí nějakým způsobem alespoň obejít - například, dát si tu práci doma a těstoviny přesypat do látkového pytlíku, stejně jako mouku,cukr,rýže, sladkosti pro děti aj. ... Na olej se dá taky někde ve vetešnictví nebo u babiček sehnat starší láhev se zátkou nebo použít korek. V případě konzerv je fajn odtrhat etikety, neboť konzervy se již koncem 19. stol. vyskytovaly...ale jiné než dnes. Věci, pro které lze jen těžko najít vhodný náhradní obal, doporučuji nebrat vůbec. Však se bez nich tu dobu obejdeme...nebo snad ne??? Nechápu, že někdo může argumentovat tím, že je na dovolené a nenechá se prudit, a nechce si dovolenou kazit, tím, že si nemůže dát své oblíbené jídlo nebo si vypít lahváče.... Opravdu pak nerozumím tomu, proč jezdí na takovou akci, jakou je táboření IC. To může jet raději do kempu, vždyť táboření není o tom, že si na sebe vezmu pár "hadrů" a připadám si jako indián...musím to v první řadě cítit a konat tak... spousta lidí může poukazovat na to, že nemáme nic z původních materiálů, počínaje týpím a konče tím, že někteří mají blond vlasy a nosí brýle... To je dogmatismus, který se jen snaží zakrýt vlastní lenost nebo neschopnost něco změnit. Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody...proč to neudělat... Nerad prudím do lidí, ale cítím potřebu říct před táborem několik vět ke stylovosti, neboť je ona tím, co naše táboření dělá tím krásným,malebným a navozuje v nás tu atmosféru bizoních časů, kterou známe z filmů nebo vlastních představ...
Pokud někdo chce o tomhle problému mluvit, bude to jen dobře. Máme na to určitě rozlišné názory a v množství lidí, které se na táboře očekává, budeme muset hledat společný kompromis pro lidi, kteří začínají a pro ostatní, co jezdí již řadu let a mají na věc přísnější měřítka. Ale ruku na srdce, nejsem právě já tím, kdo si myslí, že když už jezdím tak dlouho, můžu si leccos dovolit a projde mi to??? Různé mobily na uších indiánů v bederce stojícím pár metrů za týpím by si nikdy začínající hobbysta nedovolil... Nevím co víc k tomu říct, je to na dlouhé povídání a není tolik času ani místa.. Vím jen jedno, že budeme vyžadovat po táborové policii nekompromisní přístup k těm, kteří nebudou chtít být styloví v rámci možností...
Mára as Střílí Stromy