únor 2024: Jamík

Jarník byl černošský chlapec. Měl flétnu a dokázal na ni hrát tak dobře jako nikdo na světě. Když Jarník pískal na svou flétnu, všichni naslouchali. Když hrál píseň do tance, začali všichni tancovat. Když Malý Jams hrál, nikdo nechtěl pracovat. Kaše v hrncích se připalovala a krávy na louce nikdo nedojil.

"Jarníku," říkávali vesničané, "nesmíš pořád hrát na flétnu!"

A tak chlapec zjistil, že lidé ve vesnici potřebují také čas k práci. Protože však nechtěl přestat pískat na flétnu, odešel do pralesa. Pískal a pískal a šel pořád hlouběji aniž by si toho všiml. Nastal večer, blížila se tma a noc. Nyní se Jamík lekl. V temnotě noci vycházejí na lov černý panter a levhart. Jamík se bál. Byl hluboko v pralese a velmi daleko od vesnice.

Jamík přestal hrát a dal se na útěk. Tu náhle spatřil, jak z temnoty planou čtyři oči. Byly to oči černého pantera a levharta. Sežerou mne, pomyslel si Malý Jams. Chci si ještě jednou zahrát na svou flétnu, než budu muset zemřít.

Vzal svou flétnu a zapískal na ni. Byl smutný, protože měl zemřít tak mlád, a chtěl zahrát nějakou smutnou píseň, ale z jeho flétny vyšla veselá melodie do tance.

Černý panter a se postavili na zadní a začali spolu tancovat. A pokud Jamík pískal na svou flétnu, nedokázali přestat.

Když to Jamík uviděl, hrál jednu taneční písničku za druhou. Už tančili i krokodýli v řece, tlustí hroši se převalovali do taktu, sloni se navzájem drželi za choboty a podupávali v kruhu. Tancovali hadi, tancovaly opice. Jamík hrál a hrál na svou flétnu, a pak odešel. Zvířata však tancovala dál. Když se konečně unavila, zjistila, že už tu není ten, kdo jim vyhrával k tanci.

"Kde je Jamík?" ptali se černý panter a levhart. "Kde je?"

Ale ten už byl dávno doma ve vesnici u svých rodičů.