červen 2016: Pes v nebi

Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. „Dobrý den“, povídá muž. „Copak to tady prosím je?“ „Tady je nebe, pojďte dál“, povídá stařík u brány. „Počkat, ale bez psa! Ti sem samozřejmě nemůžou.“

V tu chvíli muž posmutněl, minul bránu a spolu se psem pokračoval cestou. Po čase došli k jiné bráně.

„Dobrý den, copak to tady prosím je?“ „Tady je nebe“, povídá muž u brány. „A můžou sem psi?“ „Samozřejmě. Támhle je studna, napusťte mu do misky trochu vody.“ „Víte, my jsme před chvílí šli kolem takové jiné brány a tam kdosi říkal, že nebe je tam u nich.“ „Jo tamti? To je peklo.“ „A nevadí vám, že se vydávají za vás?“

Muž u brány se nepatrně pousmál a odpověděl:

„Vůbec ne, oni nám odebírají ty, co jsou schopni nechat psa venku…“