prosinec 2014: Nic nemusí být tak, jak to vypadá

Měli jsme v Kolíně takového lokálního „blázna“. Pavlinku (tak se skutečně jmenovala). Děti se jí báli. Ostatní štítili. Mnozí se k ní chovali opravdu ošklivě. Vždycky byla špinavá. Nikdo ji nechtěl – a tak se o ni starala jedna romská rodina (musím říct, že hezky!) Byla všude. Všechny činnosti okolních lidí komentovala. Nikdy nikomu neublížila. A nedávno zemřela tak, jako žila – v bolestech. Přišla s bolestmi do nemocnice a umřela na záchodě…
Na rozdíl od mnoha lidí jsem znal její příběh. Nikdy nezářila inteligencí, ale když byla malá, byla normální. Jenže pak se stalo něco, co by nikdo nikdy nechtěl zažít. A dané trauma se na ní podepsalo – stala se tím, kým byla. A nikdo s ní nechtěl nic mít společného…
Co z příběhu Pavlínky plyne? Že pokud někdo vypadá a chová se divně, tak si možná nezaslouží naše opovržení… třeba je v jeho příběhu víc bolesti, než bychom sami dokázali unést…