srpen 2012: Nebojme se být woodcrafterem

Cesta osudu mi ukázala zajímavou zkušenost. V práci došlo na snižování stavu a holt jsem to byl já, kdo najednou získal - slovy dnešní doby - příležitost rozvinout dále svoji profesní kariéru. Práci jsem si nakonec, díky upřednostňování mého oboru, našel velice rychle a mohl si i vybrat. Ve svém životopisu mám již od jeho vzniku z doby studií (i přes neustálé vymazlování) část, která říká, že znám Ligu lesní moudrosti a že jsem jejím členem a taky, že jsem pro ni "něco" dělal.
Personalisté tuto část většinou přešli. Potenciální zaměstnavatelé však nikoli. Tam, kde nyní pracuji, jsme se o ní bavili dokonce i více, než pár větami. A to nikdo ze zaměstnavatelů nebyl skautem/woodcrafterem/tomíkem... Co z toho plyne? Že dobrovolnická práce se dá zúročít i profesně a přidá malé (ne)významné plus. A taky - nebojme se být woodcrafterem!