červen 2012: Odřeknutí si kouska

Moje kolena i záda si pamatují bezpočet táboření. Vždycky na ně jezdím moc rád. Táboření je logisticky náročné při balení věcí (samozřejmě nezbytných) – jak na louku, tak domů. Každý rok se funkce hlavního „logisty“ ujímám a tak nafukuji auto co to jde. Včetně objíždění krámů a dalších nezbytností.
I stalo se po letech, že jeden dlouholetý táborník našeho kmene se zúčastnil tohoto balícího řádění. Bylo na něm nejdřív vidět a pak i slyšet, že je „zděšen“, kolik je to práce. A nakonec i prohlásil, že on by to nedělal a kdyby to věděl, tak na táboření asi ani nepojede…
Nikdy v životě by mne nenapadlo, že nepohodlí dvou dnů nenahradí pohodlí a krása celého táboření… A jak jsou na tom vaši spolutáborníci? Nebo třeba vy?