leden 2010: Novoroční pozdrav

Požádá-li někdo, aby mu byl věnován prostor novoročního zamyšlení, bývá zvykem, že krotí své ego a snaží se sdělovat jen to, co má na srdci podstatného. Základem vánočních a novoročních svátků - i když to tak mnohde bohužel nevypadá - je tradice. Není třeba dlouze uvádět, jak se proměňovala a co se všechno ve vánoční tradici nachází. Kdy tedy vyjádřit to, co mám na srdci, než teď?
Opatrujme naše woodcrafterské tradice - symboliku kruhu, práci na sobě a pro ostatní, woodcraferský zákon, vztah k ohni, smysluplné obřady, sněm, ohnivectví, vztah k přírodě! A to i přesto, že se z pohledu směru, kterým se ubírá - ne-li řítí - naše společnost, mohou zdát dětinské, směšné, nepochopitelné, tajnůstkářské nebo zavádějící sektářstvím. Zběžný pohled odhalí falešnost těchto představ. A nejen to - druhý pohled odhalí cosi o naší společnosti. Uchovávejme je nikoli pro tradici samotnou, ale proto, že v sobě zahrnují úctu k člověku navenek a živoucí vztah k duši člověka (dovnitř). Pečujme o ně proto, že jsou hluboce demokratické. Uchovávejme je právě proto, že tradice z naší společnosti mizí a že jedním z největších problémů dneška je vykořeněnost, tj. neznalost svých hranic, nedostatek kontaktu se sebou samým. Ona vykořeněnost, která stojí na pozadí všech dalších peripetií doby, ať už rázu mezilidského, klimatického, duchovního a mnohých dalších.