září 2009: Tábor je mrtev, ať žije tábor

Letošní táboření se nám, ač v daleko menším počtu účastníků než obvykle, velmi podařilo. Užívali jsme si, myslím, každého dne a každé chvilky…
A tak, poslední noc, na nás začaly chodit různé myšlenky, jejichž podtextem bylo v podstatě přání, aby nemusel být táboření konec. A s přibývající noční hodinou a zvyšující se intenzitou romantiky ohně a stylového táboření přišla myšlenka – co kdyby nastala situace, kdy by došlo k rozpadu naší (západní) civilizace. Třeba nějaká choroba… Dokázali bychom přežít? Co by to znamenalo? Samozřejmě že debata byla dlouhá a zacházela mnohde do neuvěřitelných detailů. Shodli jsme se na mnoha věcech. Např. na těch, že právě woodcraft je to, co by nám dalo „malé bezvýznamné“ plus navíc v umění přežít…
A co vy? Přemýšleli jste někdy o tom, jak je naše civilizace křehká? Co to znamená přežít bez civilizačních vymožeností?