květen 2006: Uzdravení hluchoněmého

V Markovi se píše, jak k Ježíšovi přivedli hluchého a špatně mluvícího člověka. Ježíš vložil prsty do jeho uší a dotkl se slinou jeho jazyka. Řekl: "Otevři se!". A onen člověk náhle slyšel a dokázal mluvit správně.
Všimněme si, že při uzdravení hluchoněmého se Ježíš nejdříve dotkl uší nemocného. Hluchoněmota je způsobena nefunkčností sluchu. Tam, kde není pojem zvuku, nerozvíjí se ani řeč mluvených slov, funkce hlasového ústrojí, která je závislá od slyšení. A v duchovním životě platí: Jen ten, kdo se naučil naslouchat, bude i mluvit. A čím déle a lépe umí naslouchat, tím bude mluvit správněji, tím více bude mít sám co říci.
Každý kazatel ví, že jeho řeč musí předcházet daleko delší doba ticha, naslouchání Božímu hlasu, hledání, přípravy. Vtipné rčení říká, že člověk má proto dvě uši a jen jedna ústa, aby dvakrát více naslouchal než mluvil. To je jistě výzva i pro ty, kdo chtějí duchovně pracovat na sobě.
Můžeme se ptát sami sebe: Jaká je nerovnováha mezi mým nasloucháním a mluvením ve vztahu k Bohu i k bližním? Podstata dialogu je právě v tom, že lidé, aby se mohli domluvit, musí se nejdříve učit naslouchat jeden druhému, pochopit jeho důvody, hledat schůdnou cestu pro společnou řeč. I v manželství je důležité, aby se dva lidé často s odlišným rozumovým, citovým a povahovým potenciálem dohodli na společné cestě dál.