říjen 2006: Sedláček v nebi

Byl vám jednou jeden chudý, zbožný sedláček, umřel a došel k nebeské bráně. Ve stejný čas zemřel i jeden tuze bohatý pán a chtěl taky do nebe. Přišel svatý Petr s klíčem, otevřel a pustil dovnitř pána. Sedláčka asi neviděl, protože za pánem hned zase bránu zavřel. Sedláček venku slyšel, jak v nebi všichni s radostí vítají pána, vyhrávají mu a zpívají.

Konečně, když všechno zase ztichlo, v zámku zarachotil klíč, vyšel svatý Petr, otevřel nebeskou bránu a vybídl sedláčka, aby šel dál. Sedláček čekal, že mu také začnou vyhrávat a zpívat, ale všechno zůstalo tiché. Přijali ho ovšem láskyplně, andělé mu přišli naproti, ale aby mu někdo zazpíval nebo zahrál, to ne. Sedláček se zeptal svatého Petra, proč mu také nezpívají a nevyhrávají jako tomu bohatému pánovi, co vešel do nebe před ním, a prohodil trochu trpce, že to v nebi asi chodí stejně zaujatě, jako na zemi.

"To si nemysli, jsi nám stejně milý a vítaný jako každý jiný," odpověděl mu svatý Petr, "a budeš požívat všechn nebeských radostí jako ten bohatec, ale víš, milý brachu, takový chudý sedláček jako jsi ty, přichází k nám do nebe každý den, kdežto boháč jednou za sto let."