srpen 2005: Přátelství

..."Je jich pět," dodal Athos polohlasně, "a my jsme tři. Budeme opět poraženi a musíme zemřít, neboť prohlašuji, že přemožen se už před kapitánem neobjevím."

Athos, Porthos a Aramis postoupily k sobě, zatímco Jussac řadil své vojáky. Tento jediný okamžik stačil, aby se d´Artagnan rozhodl. Byla to vteřina, která rozhoduje o lidském životě. Bylo nutno volit mezi králem a kardinálem a rozhodnutí jednou pojaté dodržet. Bít se znamenalo neuposlechnout zákonů, to znamenalo riskovat hlavu, to znamenalo získat rázem nepřítele mocnějšího než sám král. Hle, co všechno proběhlo mladému muži hlavou ve zlomku vteřiny, a řekněte k jeho chvále, že neváhal ani do jejího konce. Obrátiv se k Athosovi a jeho přátelům, pravil:

"Pánové, opravím, dovolíte-li, něco na vašich slovech. Řekli jste, že jste jen tři, ale zdá se mi, že jsme čtyři."

"Vy k nám přece nepatříte," pravil Porthos. "To je pravda," odvětil d´Artagnan, "nenosím váš kabát, ale srdcem jsem váš. Moje srdce je mušketýrské, cítím to dobře, pane, a to mne vede"...

Nejspíše známe všichni tento slavný příběh o přátelství, hrdinství, nebojácnosti, smyslu pro čest, ale hlavně o Přátelství. Možná že Pan Dumas si tento příběh vymyslel, možná že ne. To už se dnes jen stěží dovíme. Ale víme, že Přátelství nám dává dvě, čtyři, šest... mnoho nových rukou na každou práci a zábavu, mnoho hlav na každou starost a štěstí! A to nám dnešní společnost mnohdy není schopna nabídnout. A proto jsou přátelé důležití. Proto bychom se měli obklopovat přáteli na naší cestě životem.

Stejně jako oheň i přátelé nám posvítí na cestu života, když slunce zajde za mrak a máme pocit že se kolem nás roztahuje tma a splín. Všichni jistě dobře víme že pohled do řeřavějících uhlíků nám dokáže pročistit a osvěžit mysl, ale stejně výborně to dokáží i naši přátelé svými slovy. Svým teplem nás oheň umí zahřát na těle a vzpomínkami na zážitky se svými přáteli se zahřejeme i na srdci. A proto neseďme u ohně sami. Seďme tam každý se svými přáteli!