červen 2005: Časopisy

Nevím, jestli se tohle dá vůbec počítat mezi milostné příběhy. Trvalo mi dlouho, než jsem se rozhodl, že ano. V pubertě jsem udělal to, co většina puberťáků. Od staršího kluka ve škole jsem zakoupil štos dost ohmataných pánských časopisů pro otrlejší a strčil jsem si je pod matraci - samozřejmě jsem si myslel, že tam to nikdo nikdy nenajde.
Ale jednou jsem si všiml, že pár těch časopisů zmizelo, a někdo na jejich místo dal nové a ještě pikantnější. Dívky tam byly mnohem hezčí a zajímavější. Cítil jsem vzrušení a zmatek. Vyměnila to buď matka, otec nebo moje starší sestra, protože u nás doma nikdo jiný nebyl. Nikdo nikdy nic neřekl a nijak se neprozradil a já se bál zeptat. Tak se to občas stávalo ještě po několik let - dokud jsem neodjel na univerzitu. Jednou mi tam dokonce někdo dal celou knihu o lásce a sexuální výchově s velmi názornými fotografiemi.
Dodnes nevím, kdo se o mou sbírku časopisů takhle staral. Asi to vědět nechci, nebo si spíš chci myslet, že mě kterýkoliv člen rodiny měl rád natolik, že tu mou pubertu chápal a nechtěl mě ztrapnit tím, že by kolem mých normálních projevů sexuality dělal nějaký rozruch.