srpen 2004: O nejvyšším božském tajemství

Toto je stará pověst z Indie, kterou jsem doma našel:
Kdysi dávno a dávno, na šerém úpatí všech věků, se sešel sněm bohů, aby zjistil, kam ukrýt před člověkem to nejvyšší božské tajemství.
První promluvil Bráhma Stvořitel: "Myslím, že nejlépe učiníme, ukryjeme-li je na vrch Himaláje.Její mrazivou strmost člověk nezdolá."
Ale bohyně Kálí, která byla nejchytřejší ze všech bohů, nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, do budoucnosti i do minulosti, usmála se a řekla: "Varuji tě můj božský druhu. Posvátná Himaláj, pravda, je dosti strmá, ale člověk je tuze, tuze zvídavý. A já ti pravím, že již velmi brzy, za několik znepokojivě kratičkých miliard roků, stane lidská noha i na nejvyšší hoře. A co pak bude s naším tajemstvím?" Druhý se ujal slova Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně promluvil: "Doufám že víš, co mluvíš, Kálí. Pak mám jiný návrh: spusťme své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nezdolá."
Ale bohyně Kálí opět nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, do budoucnosti i do minulosti a řekla: "I tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda, je hluboký a temný, ale člověk je vskutku velni zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard roků a on dobude dna moří. A co pak bude s naším tajemstvím?"
Třetí, už značně rozzloben promluvil Šiva Ničitel: "Kálí vždycky dělá jenom zmatky! Ale budiž, třeba na tom něco je. Pak na nezbývá, než skrýt tajemství na Měsíci. Ať se Kálí neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na měsíc!"
"Velmi se omlouvám, že zdržuji tak moudré bohy, ale i tebe, můj milý, musím varovat. Chladná Luna je vzdálená a pustá, ale vy pořád odmítáte chápat, jak moc a moc je člověk zvídavý. Už za křehký okamžik miliard roků stane na Měsíci. A co pak bude s naším tajemstvím?"
To už bylo na bohy příliš! Rozlíceni svým hněvem se vrhli na nebohou Kálí a křičeli jeden přes druhého: "Už máme dost tvých zpupných řečí, Kálí! Jsi - li tak chytrá, jak se tváříš, tak nám sama řekni, kam ukrýt naše božské tajemství!"
Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, do budoucnosti i do minulosti, usmála se a řekla: "Mí drazí druhové! Mám návrh: ukryjme je přímo do člověka! A já vám ručím za to, že člověk je bude hledat na vrcholcích hor, potopí se na dno oceánu a prohledá celý širý vesmír...ale aby je hledal sám v sobě? Ne, na to hned tak nepřijde!"
Bohové zvážili její řeč a uposlechli. Jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud v bezpečí.
Zamysleme se přátelé nad tímto příběhem. Jezdíme po světě, cestujeme do všech koutů, abychom nalezli odpovědi na své otázky. To se nám nedaří tak, jak bychom si přáli. Možná, že je na tom příběhu něco pravdy. Možná, že je ono tajemství ukryto v opravdu v nás …