únor 2004:

Byl jednou jeden chlapec, který měl velmi špatný charakter. Jeho otec mu dal pytel plný hřebíků a řekl mu, že pokaždé, když s někým ztratí trpělivost, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu. První den zatloukl chlapec třicet sedm hřebíků. A v následujících týdnech se naučil ovládat. Počet hřebíků v zahradním plotu byl tak stále menší. Naučil se, že zatlouci hřebík je namáhavější než se ovládnout. Konečně přišel den, kdy chlapec už nemusel zatlouci žádný hřebík, šel za otcem a řekl mu to. Otec mu tedy zadal každý den vytrhnout jeden hřebík z plotu, pokud se ovládne. A jednoho dne, mohl chlapec otci sdělit, že všechny hřebíky z plotu vytrhal. Otec mu tento plot přinesl se slovy: „Můj synu, dobře jsi si počínal, ale i přesto se podívej na ten plot. Je plný děr. Ten už nikdy nebude jako dřív. Když se s někým hádáš a řekneš mu něco zlého, tak mu tady necháš ránu. Můžeš zasunout do člověka nůž a můžeš ho potom vytáhnout. Rána zůstane. Nepomůže, když se mockrát omluvíš. Slovní rána je stejně bolestivá, jako rána tělesná.“

Přátelé jsou vzácnými drahokamy, přivádějí tě k smíchu a dávají ti odvahu. Jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otvírají ti srdce.