červen 2003: Socha

V horách žil muž, který měl sochu vytvořenou dávným mistrem. Nijak se o ni nestaral. Nechal ji ležet tváří k zemi kdesi v koutě.
Jednou se po okolí procházel jakýsi muž z města.
Byl velmi vzdělaný, a proto když sochu uviděl, zeptal se majitele, jestli by mu ji prodal.
Horal se zeptal: "Prosím vás, kdo by takový špinavý kámen chtěl?"
Muž z města odpověděl: "Dám ti za něj tenhle stříbrňák." To horala příjemně překvapilo a souhlasil.
A muž odvezl sochu na sloním hřbetě do města. Od té doby uplynulo mnoho měsíců. Jednou se horal také vypravil do města. V jedné ulici viděl velký dav lidí. Všichni se shlukovali kolem domu, u kterého jakýsi muž vykřikoval: "Pojďte se podívat na nejkrásnější a nejpodivnější sochu na světě. Jen dva stříbrné, a můžete se obdivovat nádhernému dílu velemistra.
Horal zaplatil dva stříbrné a vstoupil do muzea, aby se podíval na sochu., kterou sám prodal za jeden stříbrný.
(Ch. Džibrán)

Žil jsem v ústraní, ve stínu ulice a nahlížel jsem do zahrad kolem, které jásaly ve slunci tam, na druhé straně.
Cítil jsem se chudý a chodil jsem ode dveří ke dveřím se svým hladem.
Čím víc mi dávali z bezstarostné hojnosti, tím víc jsem si uvědomoval svou žebráckou misku.
Až mě jednou ráno probudilo náhlé otevření mých dveří a vstoupil jsi ty a prosil jsi mě o pomoc.
V zoufalství jsem rozbil víko své truhlice a s překvapením jsem objevil své bohatství.
(R.Tagore)