prosinec 2003: Nechoď ke džbánu, choď ke studánce

Není to ani týden, co jsem vyslechla na ulici rozhovor dvou asi jedenáctiletých chlapců. Povídali si o vesmíru. S neutuchajícím nadšením se předháněli kdo ví víc. V rychlém proudu slov, ve kterém podávali sci-fi jako reálná fakta a podávali je s vědeckou vážností, dospěli až k černým dírám, o kterých jsem se takto dozvěděla nevídané věci. Oba se shodli v otázce černých děr na jejich jedinečné schopnosti nechat kosmickou loď vejít do jiné dimenze, času a prostoru. Dokonce se díky nim prý občas podaří dostat se do minulosti či budoucnosti. Očividně to pro ně byla reálná fakta. Možná, že kdybych se jich zeptala na které planetě už stanula noha člověka, dozvěděla bych se také nějaké ty novinky. Nechtěla jsem jim kazit skvělou rozmluvu, a také jsem měla na spěch, ale zamrazilo mě, když jsem si díky těmto dvěma „astronomům“ uvědomila, jakou moc má dnes informace, a jak snadné je ji vstřebávat, ať je hodnotná nebo nehodnotná, klamná, poloviční či zavádějící. V době, kdy se na nás informace hrnou ze všech stran jimi můžeme být dokonale manipulováni. Naše vědění se krátí a úží přesně podle jejich množství, šíře a kvality. Zamysleme se tedy nad těmi sděleními, co k nám přicházejí. Nenechme se unášet proudy a pátrejme sami. Někdy se holt musí pro tu trošku poznání pochybovat a hledat.
Jedno přísloví zenu říká: Nechoď ke džbánu, choď ke studánce.