září 2001: O psaném slovu…

Není tak dávno doba, kdy prostí lidé soudili, že umění číst a psát je dobré leda tak pro kněze či učence. Čas však ukázal, že touha po poznání spojená s tímto uměním je schopna zcela změnit řád světa. Koho z nás by snad napadlo jít požádat vrchnost o svolení k sňatku, nebo dávat k dispozici svůj majetek bez nároku na náhradu? (o desátcích se nezmiňuji, protože ve formě darů existují dosud). To vše je výsledkem poznání spojeného s možností čerpat ze psaného slova.
Psané slovo dává možnost vyvarovat se stejných chyb. Usnadňuje orientaci ve spletitém běhu dějin a ve neposlední řadě dává nesmrtelnost. Psané slovo je také zbraní. Tak silnou a účinnou, že si její sílu mnohdy ani neuvědomujeme. Pomluva hozená na papír a zpečetěná tiskem dokáže pohřbít zaživa.
Na druhou stranu psané slovo dává možnost konfrontovat (srovnávat) myšlenky a na základě tohoto srovnání je dále rozvíjet či korigovat. Myšlenky nevyřčené se nenarodí, myšlenky nezapsané rychle umřou. Kolik lidí co mělo nám co říci prošlo životem a nevíme o nich nic jen proto, že se ostýchali psát.