Střípky z woodcrafterského plesu

Proběhl další ročník woodcrafterského plesu … spolu s ním náčelnické zkoušky … spolu s nimi vyrábění bubnů a krabiček z kůže … Drum Circel … promítání … divadelní představení od Sacagawey ...

Zkrátka jeden z víkendů, které se vryjí do paměti všem účastníkům a myslím i všem organizátorům. Příprava akce byla skvělá. Z pohledu účastníka nebyl patrný pražádný shon či nervozita ze strany organizátorů. Každý si tak mohl vychutnat a užít všechny připravené aktivity, v klidu popovídat s ostatními, či se jít projít do okolních polí mezi neuvěřitelné množství jarem probuzených zajíců. 

Velmi příjemné bylo přijet rovnou k sobotní snídani – na stole v jídelně byl připraven čaj a spousta pekáčků s rozličnými moučníky. Ty, jak jsem se později dozvěděla, připravily členky sdružení Přívorské ženy, ve kterém jsou aktivní některé maminky členů Sacagawey. Vtipně a pečlivě byly popsány veškeré místnosti, určené pro nás účastníky. V místnůstce určené pro konání náčelnických zkoušek byl připraven kruh ze židlí, stůl ze švédské bedny, dva přímotopy na zahřátí prostory a jako dekorace 1,5 m vysoké počítadlo … A už ne jako dekorace, ale jako aktivní lidé na správném místě, zde pak celý den strávilo 7 účastníků náčelnických zkoušek.

Jedna ze tříd v prvním patře se proměnila na výrobnu bubnů ze surové kůže. Před obědem rychlý úklid a změna na výrobnu krabiček a pouzder z nevydělané kůže. Druhá učebna během celého odpoledne rezonovala zvukem bubnů.

Po večeři rychlá proměna všech účastníků ve společensky oděné mladé dámy a pány. A v půl osmé víceméně společný odchod do sokolovny na ples pod tlakem Čeyanaly … „v půl osmé zamykám školu“. No a pak už příjemné plesání a povídání do druhé hodiny ranní.

Ještě jednou děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě plesu a doprovodných aktivit – zejména lidem ze Sacagewey a jejich přátelům a také kmeni Tate Osmaka, za vyráběcí část.

No a kde to bude příště? Vezměte to jako výzvu ….

Trnka

Chtěl bych se zde s vámi podělit o zážitky z woodcrafterského plesu a náčelnických zkoušek, protože je neděle a já jsem jich ještě plný.

Když jsem nevydržel nutkání a odloupl obří nabubřelý kus emailového nátěru, který se odloupl i se štukem, který byl pod ním aby obnažil další obří krystaly zasoleného zdiva, otevřel okno ač venku byla zima, protože vlhkost vzduchu, který jsme dýchali se blížila již 100%, byl jsem ujištěn, že se jedná o školu bývalou, nyní mimo provoz.

To ovšem neubíralo na atmosféře, která tam panovala. Lidé, co se účastnili nčelnických zkoušek věděli o čem je řeč a ti ostatní, co byli nahoře v patře vypadali nadšení a zapojení do dění.

O patro výše jsem nakoukl do třídy, tedy asi již bývalé, a spatřil mocného šoumena vprostřed kruhu. Po obvodu seděli woodcrafteři a bušili do bubnů i jiných předmětů jak šoumen kázal. Tuto aktivitu dohodla Čeyanala. Netušila, že ten šoumen se jmenuje Svišť a že kdysi prošel Kruhem (tedy kmenem Kruh), a že když mi bylo 15, tak vyhrál na sněmu Ligy ve Skleném nad Oslavou katlenitovou indiánskou dýmku, protože zvítězil v závodu v běhu. Od ohnivce Wamblitanky pak na sněmu slavnostně obdržel lesní jméno Watomika.

Ve vedlejší místnosti Waštelaka rozbalil svou dílnu z nevydělané kůže. Vzniklo zde spousta bubnů, taštiček, kufříků, radost pohledět. Kotlík byl zcela pohlcen svým výtvorem, taštičkou na krk na kreditní kartu.

Vlastní ples bylo pro mě krom poslechu dobré muziky i setkání s lidmi. Některá byla naprosto náhodná a o to milejší. Bylo příjemné poslechnout si:

Od Marcely Peřinové jak Raksha, náčelnice Huascaránu přišla jednou před 25 lety do třídy místní školy a tím vznikl kmen ve Veselí nad Moravou, který funguje dodnes. Jak coby děti z paneláků za ní každý den odpoledne chodili na schůzky do továrnické vily a potkali se tam například s Vladimírem Mertou.

Že improvizovaný barman je starostou přívorského Sokola, který má neuvěřitelných 205 členů a všichni se do tělocvičny – sálu vejdou!

Jak Waštelaka vzpomíná na Indiány z Točníku a jak by je klidně vyměnil i za Bambiriádu, kterou v Jaroměři dělá již třetí rok.

Jak přišel Čanku, dnešní náčelník Mawadanů do kmene a jak mu říkali Ajnštajn. Po tom, co ho Kanti, ohnivec Mawadanů, toho času osmák čili velkej mazák (tenkrát se končilo v osmé třídě) přistihl ve školní šatně, kdy se Čanku nahlas snažil dopočítat kolik vteřin je na světě.

Rady automobilového gurua Pinly z Osmaka Opo: „Japonec až na konec“ - to pro nákup vozu, a ještě jednu k plnění prázdných vstřikovačů - „Je nejlepší ten nejlevnější iron i kdyby ho měli mít až u benzínky na konci několikasetkilometrové cesty v břečce“. (Návrat ze společného silvestra kmenů Walden a Osmaka Opo ve Velkých Karlovicích 2007/2008.)

Ples, to byly samozřejmě i tance s dámami mně nejbližšími. Partneři pro jeden tanec byli vybráni na základě druhých čísel na vstupenkách. Takto mi byla přisouzena žena moje Mirka. Tedy úplně správně - budoucí.

Kmen Sacagawea, který byl plnoletý, rozdal dary a diplomy k narozeninám ostatních kmenů. Zahrál na zahájení morbidní rýmované divadlo, což bylo velmi milé. Uspořádal vydařený ples i doprovodný program. Dle jejich sdělení se na tom podíleli i někteří místní občané a spolky.

Chtěl bych jim tady říci mocné díky a Wašte. Nejsem notorický chválič, zaměstnanci, soukmenovci a rodinní příslušníci potvrdí, ale tohle se mi fakt líbilo.

Tokaheya

Kateřina Faůová - Trnka/Yuškinwin

Komentáře, diskuze