Hau Kóla - Taneční závěs II.

1/2 - 2/2; fotopříloha

V této části Hau kóly jsem si pro vás připravil povídání o tanečním závěsu. Chcete-li si jej vyrobit, shánějte pera z bažantů, krocanů, dravců. kde se dá. Už se těším na to, že jednou snad zorganisujeme ligové pow wow a všechny vás tam uvidím!

(pro zvětšení obrázku na něj klikněte)
obr.A - přeložená
obr.A - přeložená
obr.B - polštář
obr.B - polštář
obr.C - srolovaná
obr.C - srolovaná
obr.D - řez tvaru T
obr.D - řez tvaru T

obr.E - otvor na tři strany
otvor na tři strany
otvor na tři strany

obr.F - kruhový otvor
obr.F - kruhový otvor

obr.G
obr.G
obr.H
zašití T řezu
zašití T řezu
obr.I - přední část
přední část
obr.J - zadní část
zadní část
obr.K
obr. K
obr.L
obr.L - 1
obr.L - 2
obr.M - upevnění závěsů
upevnění závěsu upevnění závěsu upevnění závěsu upevnění závěsu upevnění závěsu upevnění závěsu
uchycení per k podložce
výroba podložky 1
výroba podložky 2

Taneční závěs (1885 - 1915)

napsal Rick Hewitt

Často se začínající tanečník rozhodne, že ke svým tanečním oděvům potřebuje taneční závěs. Hned na začátek je třeba vzít na zřetel několik skutečností: 1) ne všechny kmeny taneční závěsy používaly, 2) u kmenů taneční závěs používajících jej ne každý nosil, 3) existuje široká škála typů tanečních závěsů, 4) velkou pozornost je třeba věnovat materiálům, které použijete.

V polovině 17. století začaly vznikat spolky válečných Tanců, jejichž členové obvykle měli taneční opasek nebo závěs. Mezi dvě z jejich nejvýraznějších forem patří Havraní pás (foto na této straně) a pónýjský opasek Iruska. Havraní pás byl široký, ostny zdobený a viselo na něm tělo havrana (pro více informací viz. Laubin, Reginald a Gladys: Indian Dances of North America, University of Oklahoma press, Norman, 1977). Do doby před začátkem 17. století je také datován Opasek Iruska u Pónýů a byl popsán Muriem (Murie, James R.: Pawnee Indian Societies, American Museum of Natural History, New York, 1914) - má tři svislá velká pera („drápy„), omotané ostny a typických sedm řemenů, na nichž byla upevněna vraní pera. Studujete-li blíže staré skicy a malby zobrazující život kmenů podél řeky Missouri, lze si všimnout drápů nebo jiné části tanečního závěsu, která určuje některý ze stylů, který se tehdy užíval.

Válečné tance, jak jsme je poznali, se vyvinuly jako důsledek aktivity spolků pro kmen. Tyto spolky byly srovnatelné s našimi Liony, Kiwanisy a Losy (Lioni a Kiwaniani - společenské kluby s cílem služby veřejnosti na počátku tohoto století v USA). Jedním z prvních studovaných spolků byl právě pónýjský spolek Iruska. Následující důležitý výčet načrtává kostru obřadu spolku Iruska a často je možno ji rozeznat v tancích jiných kmenů.

  1. člen spolku sáhne holýma rukama do kotlíku s vařícím se psím masem
  2. potře sám sebe léčivým kořenem na ochranu před žárem nebo spálením
  3. nosí ozdobu „roach„(ozdoba na hlavu z urzoních nebo jeleních chlupů- pozn.překl.)
  4. používání tanečního závěsu je omezeno na určité obřadníky
  5. maluje si klouby sazemi - jde o obřadní pomalování
  6. ponoří kukuřičné slupky do vařící vody
  7. taneční závěsy a ozdoby „roach„ se pověsí na místo tance před jeho začátkem
  8. před hostinou se kotlík obřadně napadne
  9. tancem vypráví účastníci obšírně své válečné hrdinské skutky
  10. účastníci jsou podmíněni sexuálními omezeními
  11. na rozsáhlejší část obřadu, zahrnující hostinu, je sezváno publikum
  12. lidé ve spolku byli považováni za obdařené medicinovou silou, schopností léčit popáleniny
  13. tanec nekončí, dokud nedohoří oheň

„Roach„ byl nedílnou součástí oblečení spolků válečných tanců. Za starých dob měli Pónýové rudý roach, ta barva představovala oheň (nebo život), jedno vztyčené orlí pero přípomínalo muže, kostěná destička symbolizovala mužskou ochranu proti ohni nebo jeho kontrolu nad životem. Zde lze vidět silný vztah mezi členy spolku a tím, že byli považováni za muže medicíny.

Taneční závěs, který původně nosilo jen několik vybraných obřadníků, popisuje Fletcher a La Flesche (v knize The Omaha Tribe, Smithsonian Institution, Bureau of American Ethnology, 27th Annual Report, 1905 - 1906, s. 1911) v jejich klasické práci o Omazích jako symbol bitevního pole. Tělo šípu používané jako drápy představovalo válečníky, volná poletující pera byla ptáky na obloze před bitvou, bílé sádrové skvrny na perech a tělech tanečníků symbolizovaly ptačí trus. Užívala se pouze pera ptáků, kteří mohli navštívit bitevní pole , tj. živící se zdechlinami.

Dalšími často zmiňovanými předměty, dotvářející sbírku regálií používaných různými kmeny k tomuto stylu tancování, jsou píšťalky z jestřábí kosti, biče, zdobené úderové hole, čelenky atd.

V poslední čtvrtině 19.století se komplex válečných tanců rozšířil k mnoha kmenům - v některých případech napodruhé nebo napotřetí. Lze si toho všimnout zvláště, když členové kmene začínají vzpomínat, když „se buben dostal nebo byl dán tomuto kmeni.„ Touto cestou přejali nejen buben, ale i písně, obřady a responsibilities. V případě přejímání obřadů si musíme uvědomit, že některé oddělené, nicméně vzájemně provázané aspekty byly v přenosu obsaženy. Regálie lze snadno vidět a pochopit, ba dokonce věrně napodobit, za druhé, taneční kroky, vzory a obřady lze reprodukovat, za třetí, písně musely být obměňovány v závislosti na jazykové struktuře a slovní zásobě. Konečné hledisko je nejdůležitější a často nejzneužívanější - význam, cíl a interpretace. Když zkoumáme přenos informací od Ponků, Omahů k Lakotům, od Winnebagů k Santí, od Lakotů ke Kansům, nebo od zavedené skupiny tanečníků novému tanečníku, jak moc z celkového množství se skutečně předá dále a naučí?

Lze celkem snadno předpokládat, že taneční uspořádání per nosí muži na zadku jako ocas a nesedají na něj. Ale - kolik toho víme kromě této věci? Asi bude lepší, když otevřeně přiznáme, že zcela nerozumíme všemu, co se odehrávalo před námi, než jsme usoudili, že existuje ještě „lepší cesta„. Měli bychom přijímat dar posvěcený dobou a neměnit ho, dokud skutečně nevíme, s čím nakládáme.

Na přelomu století, jak se zdá, existovaly tři hlavní typy tanečních závěsů užívaných všude na pláních během různých forem aktivity spolku válečných tanců.

Na centrálních pláních, hlavně u Lakotů, Vran a možná Šajenů, se užívala následující skladba:
  1. základ z nevydělané kůže
  2. dvě vlečky (trailers) z hrubé vlněné tkaniny s připevněnými pravidelnými řadami orlích per
  3. „ocas„ s pěti pery
  4. kotouč skládající se z nakupených vrstev rozcupovaných per obvykle uspořádaných v kruzích
  5. pár téměř kolmých velkých per (spikes), každé vyrobené ze tří orlích koncových křídelních per

Druhý typ byl popsán mezi Menominí, Winnebago, Hidatsa a Bungi, častokrát chybně uváděný jako taneční závěs Mide. Tento z jednoho nebo někdy dvou dílů vyrobený taneční závěs může mít navrstvený kotouč. Častým rysem je stejně velká korálkovaná rozeta. Když během počátečního rezervačního období začaly rozličné spolky upadat, i taneční závěsy a ostatní regálie se začaly nosit mimo kontext. Díky tomu můžeme získat dojem, že tato věc byla spojena s Midewiwinem neboli Velkým Medicinovým Spolkem, místo správného spojení se Snovým Tancem. Mezi mnoha z lesních kmenů existovala Společnost Válečných Tanců, která se projevovala Snovým Tancem.

Tento typ tanečního závěsu se stále ještě používal s omezením na vybrané členy mezi Hidatsy a Bungi v 60. letech tohoto století; můžeme to nazvat výbavou pro severní styl Travního tance. Tradiční významy a chápání byly zapamatovány a uznávány. V nedávných rozhovorech nejeden z mých informátorů mohl připomenout kterýkoli z tradičních tanečních závěsů používaných severními nebo kanadskými kmeny.

Třetí a pravděpodobně nejstarší typ (Conn, Richard: Northern Plains Bustles, American Indian Tradition, Vol. 7., No. 1, 1960) je popsán nejméně, ale zřejmě byl nejrozšířenější. Typ 3, kožený závěs, nebyl pouze raným typem, ale také jediným, který se těšil oblibě dlouhé a značně rozšířené existence. Tento styl je nejšíře používán u Jižních Arapahů, Kiowů a Wičitů v Oklahomě stejně jako v Idahu, Montaně a Wyomingu u Gros Ventre, Šošonů, Severních Arapahů a dalších.

Hlavním rysem koženého závěsu je použití jednoho kusu jelenice pro základ, opasek a vlečky.Je možné sešít dohromady kousky, pokud není k dispozici dostatečně velký kus. Velká pera směřují spíše vodorovně než svisle jako na lesním tanečním závěsu. Kůže je často obarvena a může být i pomalovaná.

Když vidíte úplný taneční závěs, má se za to, že se objevuje Hromový Pták - rozevřený pás se stává křídly (pera často visí i z pásku), vlečky se stávají nepoměrně velkýma nohama a základ může být uříznutý nebo zahnutý a může mít na sobě ptačí hlavu z profilu rozpínající se nad ním.

A na závěr - jestliže cítíte potřebu vyrobit si taneční závěs, studujte možnosti pečlivě. Co nejvíce se snažte zkoumat skutečné ukázky a napodobujte je věrně. Když budete muset opominout některé materiály, bude lepší, když to uděláte bez nich nebo použijete přijatelnou látku apod. To znamená, že když nemáte příslušná pera pro vlečky, nechejte je bez per nebo vlečky vůbec nedělejte. Když nemáte hrubou vlněnou tkaninu, můžete použít plátno. Nedomnívejte se, že to bylo používáno nebo nahrazováno, najděte to!

výroba podložky
1/2 - 2/2 >>>
 
Liga lesní moudrosti, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1; e-mail: ustredi(zavináč)woodcraft(tečka)cz
design and produce made by © Pavel Spálený - Yučikala Wičaša www.yucikala.net