Hau Kóla - Oheň Sluncem a ledem, atd...

aneb zkušenosti hasiče se zakládáním ohně vodou
obr.1
obr.1
obr.2
obr.2

foto č.1 foto č.2 foto č.3

Předem se omlouvám, pokud se v mém článku vyskytnou teoretické chyby z oboru fyziky. Čtenáři prominou, že většina popisovaných metod zažehnutí ohně nevyužívá předměty přírodního původu, což se v časopise tohoto druhu očekává. Uvádím je proto, že mám radost ze zdařilých pokusů, o kterou se s vámi chci spolu s poznatky při tom získanými podělit. A kdo ví, v jaké situaci je budete moci někdy využít – při zpracování ulovené zvěře, k ulovení indiánské dívky dokonalým zvládnutím složitého postupu zažehnutí ohně.

Existují metody zapálení ohně Sluncem, které jsou notoricky známé z příruček pro různé přírodní aktivity. Je však něco jiného je teoreticky znát a druhá věc je také prakticky zvládnout. Rozhodl jsem se tyto metody vyzkoušet a zde jsou výsledky mých pokusů. Přidávám i své vlastní poznatky. Předesílám, že je nutné při pokusech používat silné sluneční brýle, aby nedošlo k poškození zraku.

Jako nejlepší troud se mi osvědčila vysušená, měkká část houby zvané troudnatec kopytovitý (lat. Fomes fomentarius). Pozoroval jsem, že úspěch zapálení troudu závisí na velikosti čočky (větší je lepší) a jistě také na množství oblaků na obloze. I slabé zaclonění Slunce řasami zhoršuje podmínky.

Pominu popisy pokusů s jednoduchými a bezproblémovými způsoby, kdy je zážeh prováděn pomocí lupy, brýlí, foto objektivů a dalekohledů. Tyto metody fungují dobře a myslím, že časem je každý při troše trpělivosti brzy zvládne sám. Pouze k dalekohledu bych poznamenal, že mě příjemně překvapila možnost jeho použití bez demontáže čočky, což doporučují některé návody. Použití dalekohledu vyžaduje trochu větší trpělivost při správném zamíření přístroje ke Slunci a zamíření soustředěných paprsků do troudu.

Po úspěšném vyzkoušení uvedených přístrojů jsem přešel k dalším, méně známým předmětům, které dokáží vyčarovat oheň. Začal jsem zkoušet paraboly různých svítilen. Je třeba si připomenout, že ohnisko paraboly leží před ní směrem ke Slunci (viz obr. 1), ne tak jako u čočky (viz obr. 2). Při použití kapesní svítilny, jejíž zrcadlo mělo průměr asi 4 cm, se mi oheň zapálit nedařilo. Myslím ale, že větší průměry by měly fungovat. Úspěchy jsem zaznamenal při použití reflektorů z automobilu. Lze je použít, aniž by se musely nějak upravovat. Stačí jen vyjmout žárovku a do ohniska paraboly vsunout zezadu dlouhou třísku s nabodnutým kouskem troudu (viz obr. 3). Také oblé dno obyčejné hliníkové plechovky od piva lze využít jako reflektoru k roznícení ohně. K tomuto postupu mě inspirovaly informace z webu. K tomu, aby konzerva od piva roznítila oheň, je ale potřeba dosti práce. Je nutné co nejvíce vyleštit její dno pomocí hadříku a jemného brusiva. Použil jsem obyčejnou zubní pastu a lze to prý dokázat i čokoládou. Chvíli jsem to s čokoládou také zkoušel, ale pak jsem jí raději snědl a leštil dál pastou na zuby. Když jsem se začal v leštěné ploše trochu poznávat jako v zrcadle, nastala vhodná chvíle zkusit zapálit troud. Je velmi důležité držet troud (stačí kousek asi 5 x 5 mm) v ohnisku na špici tenké třísky. Tato nezacloní zrcadlo tak, jako kdybyste drželi troud v prstech (viz obr. 4). Udržení soustředěných paprsků na troudu po dobu asi jedné minuty by mělo vést k úspěchu. Pokud se oheň neobjeví, je třeba dále leštit.

obr.3
obr.3
obr.4
obr.4

Další příklady z uvedených webových stránek mě přiměly k pokusům s improvizovanými čočkami. Zprvu jsem zkoušel igelitový sáček naplněný vodou. Vybral jsem sáček co nejvíce čirý a tak velký, aby po naplnění vodou vytvořil kouli o průměru asi 20 cm. Všechny mé pokusy však vyšly na prázdno, snad z toho důvodu, že jsem s beztvarou hmotou nedokázal soustředit na svůj troud dostatek slunečních paprsků. Až to někdo z čtenářů bude zkoušet, ať se nedá zradit tím, že takovéto improvizace nevytvoří krásné ohnisko soustředěných paprsků, jako to dokážou optické součástky z pevného materiálu. Takovéto improvizované čočky vrhají ohnisek několik, a potom je nutno je natáčet tak, aby se co nejvíce těchto skvrn spojilo v jednu, kde by se soustředilo nejvíce sluneční energie.

Neúspěšné pokusy mě donutily k hledání vhodnějšího obalu, který by vodu udržel ve tvaru více podobném kouli. Vedle možnosti využití chirurgických rukavic nebo obyčejného dětského balonku (tyto varianty jsem nezkoušel) jsem úspěšně vyzkoušel obyčejný kondom. Naplnil jsem ho vodou, abych získal kouli asi o průměru 20 cm. Pak jsem jej uzavřel uzlem tak, aby v uzavřeném prostoru zůstalo co nejméně vzduchu. S tímto vakem v dlaních jsem soustředil několik ohnisek v jedno, zamířil je do troudu a po chvíli trpělivosti byl troud zapálen. Jaký paradox, zapálit oheň vodou, ale to není ještě vše.

Stejný postup při slučování slunečních skvrn mi pomohl v dalších pokusech při roznícení ohně, tentokrát čočkou z ledu. Že se takto dá zapálit oheň, jsem slyšel již dosti dávno, ale teprve po úspěchu s vodní čočkou jsem se rozhodl k realizaci pokusu. Nerad bych nudil čtenáře líčením mnoha neúspěšných pokusů při výrobě čočky z ledu. Asi tak půl roku jsem se snažil vyrobit led na čočku, který by připomínal obyčejné sklo. Bohužel z důvodů mně neznámých jsem vyrobil vždy led plný bublin. Postupně jsem se při tom však naučil, jak takový materiál obrábět, aby z něj vznikl předmět podobný čočce. Pracuji při tom v rukavicích. Je to příjemnější a čočka se zbytečně nerozpouští tam, kde to není žádoucí. Led obrábím poměrně snadno pomocí sekerky a nože. Nožem v závěru čočku oškrabuji čepelí kolmo k ploše ledu. Nakonec holými dlaněmi čočku vyleštím, ale dávám pozor, aby mi nevyklouzla a nerozbila se. Hotová čočka, kterou jsem úspěšně zapálil troud, měla v průměru asi 12 cm a ve střední, nejsilnější části, byla asi 4 cm tlustá. Žádné měření při tom neprovádím, vše dělám od oka.

Při zapalování troudu sedím a držím čočku v přiléhavých vlněných rukavicích, které k ledu pěkně přilnou, a čočka neklouže. Rukavice také izolují čočku od tepla dlaní. Jak jsem již řekl, čočka z ledu, který jsem měl k dispozici, vrhá soustředěné paprsky v několika skvrnách. Nedařilo se mi udělat nejsilnější skvrnu menší než jeden centimetr v průměru. Přesto jsem po necelé minutě ucítil pálený troud a za další chvíli již stoupal kouř z černé skvrny na ploše troudu. V den, kdy jsem dosáhl cíle, jsem celkem provedl dva pokusy a oba byly úspěšné. Neúspěšných pokusů, které předcházely, jsem provedl asi pět. Byly však asi ovlivněny ne příliš jasnou oblohou.

Co dál se žhavým troudem, aby se proměnil v jasné plameny? Ale to bych asi nosil dříví do lesa. Je to stejné jako při zapálení ohně křesáním, či třením dřev.

Na závěr bych rád poznamenal, že se potvrdilo, že všechno zlé je i pro něco dobré. Špatný led, ze kterého jsem vydobyl oheň, dokazuje, že k úspěšnému rozdělání ohně postačí i led horší kvality, jak je vidět z přiložené fotky (viz obr. 5).

Přeji hodně úspěchů a dotazy či připomínky směrujte na adresu alminar@centrum.cz.

Albert Minář - HROM

Použité prameny:

http://wildwoodsurvival.com/index.html
 
Liga lesní moudrosti, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1; e-mail: ustredi(zavináč)woodcraft(tečka)cz
design and produce made by © Pavel Spálený - Yučikala Wičaša www.yucikala.net